TEXTY




Jaký je rozdíl mezi psychiatrem, psychologem a psychoterapeutem?
Psychiatr   je lékař kvalifikovaný v léčení duševních poruch. Diagnosticky vyhodnocuje nemoci mozku projevující se v poruchách myšlení, emocí, vnímání a chování. Díky profesionální prohlídce pomocí přístrojů doporučuje způsob léčby. Hlavním nástrojem pro léčbu jsou léky.
Psycholog   je absolventem oboru psychologie. Probírá s klientem, témata která ho trápí, hledá spolu s ním řešení. Obvykle pracuje jako poradce, tedy dává doporučení. Nejdůležitějším nástrojem je rozhovor.
Psychoterapeut   využívá kromě rozhovoru i další metody, jejichž účelem je pomoci klientům lépe zvládat životní situace a vlastní prožívání. Jde do větší hloubky než poradenství, zabývá se emocemi klientů, snaží se být empatickým průvodcem, opírá se o vlastní životní zkušenosti a dovednosti. Vede klienta k tomu, aby sám nalezl řešení své situace. Psychoterapeutem může být psycholog, ale i psychiatr a stejně tak se psychoterapeutem může stát i člověk se zcela jiným vzděláním, pokud absolvuje několikaletý sebezkušenostní psychoterapeutický výcvik.


Osobní růst
Jsou lidé, kteří nikdy nenavštívili seminář osobního růstu a přesto žijí naplněný a smysluplný život. A to je ono, mají to ve své přirozenosti, nemusí se těmito otázkami zabývat. My ostatní se životem musíme prodírat, abychom trochu povyrostli, něco změnili a bylo nám dobře. Chceme žít dobrý, šťastný, naplněný a smysluplný život. Semináře osobního růstu nám k tomu pomáhají, ale je dobré k nim být skeptičtí a vybírat to, co otevírá oči a ostatní klidně zahodit.


Osobnost
Je hodně filozofií, které nabízejí, že když přejdete od osobna do neosobna, tak vyřešíte své utrpení, neboť právě osobnost je příčinou utrpení. Jenomže, osobnost je taky příčinou štěstí, osobnost jsme dostali proto, abychom se díky radosti a bolesti vyvíjeli. Osobnost je taky touha po štěstí a ta vede do neuvěřitelných výšin, pokud jsme ji přijali a rozvíjíme jí.


Psychosomatika
Sny, intuitivní poznatky nebo jemné tělesné změny jsou vyjádřením našich emočních potřeb. Jejich potlačovaní se promítá do tělesných symptomů. Ty bychom již měli považovat za varovná znamení. Je jasné, že všichni jsme rádi zdraví, což ale nesmí znamenat, že odmítneme nemoc. To v žádném případě, protože nemoc a jiné vážné problémy jsou tady proto, aby nám napověděly, kam se má ubírat náš vývoj. Tedy cosi jako velice cenný ukazatel. Kdo se naučí tyto ukazatele luštit, vytěží maximum ze svého bolu a dokáže sám řešit vlastní problémy. Když přijmeme poselství našich zdravotních, vztahových, finančních nebo pracovních problémů, pak většinou ihned zmizí. Splnily svoji funkci. Obecně se většinou hovoří o tom, že žijeme ve stresu a stres nám působí nejrůznější obtíže či nemoci. Taková povšechná informace je sice víceméně pravdivá, ale abychom se mohli uzdravit tím, že změníme své postoje, způsob myšlení a přestaneme sami sebe trápit, je potřeba vědět víc a ke každé nemoci přiřadit její přesnou příčinu. Do určité míry jsou příčiny jednotlivých nemocí platné obecně pro všechny, do určité míry je potřeba individuální analýza každého jednotlivce a odhalení jeho vlastního příběhu vzniku nemoci.


Stav alfa
Pokud žijeme, pracuje náš mozek neustále, dvacet čtyři hodiny denně. Vytváří celou řadu činností a jednou z nich jsou také miniaturní elektrické proudy. Frekvence se udává ve fyzikálních jednotkách, v kmitech za vteřinu neboli Herz [Hz]. Lékaři si frekvenční rozsah mozkové činnosti rozdělili do čtyř frekvenčních pásem:

  • Pásmo beta je mezi 21 a 14 Hz. Pásmo beta je mozkový režim, ve kterém náš mozek pracuje právě teď. Odpovídá bdělému stavu, logickému myšlení.
  • Jestliže náš mozek zpomalí, dostaneme se do takzvaného alfa pásma, které leží v rozsahu mezi 14 až 7 Hz. Z našeho běžného života je známe jako bdělé snění, zahledění se do prázdna, začátek usínání. Tomuto stavu odpovídá takzvané intuitivní myšlení. Při relaxovaném stavu dokážeme využít mnohem větší část výkonu našeho mozku
  • Ještě pomalejší je frekvence theta, mezi 7 a 4 Hz. V běžném životě je známa jako jedna ze spánkových fází.
  • Frekvence delta od 4 do 0,5 Hz představuje hluboký spánek, bezvědomí, kóma či celkovou anestézii na operačním sále.


    Návod k použití partnera       (autor: Petr Velechovský)
    Co by takový návod k použití měl obsahovat? Měl by popsat čtyři základní oblasti vašeho vnímání tak, aby bylo pro partnera srozumitelné co vlastně chcete a co nechcete.

  • První oblast popisuje vše, co vám dělá dobře, co vás těší a co vám způsobuje prožitek, že jste milováni. To znamená včetně popisu vašeho primárního jazyka lásky. Je potřeba to napsat naprosto jasně. Když mě chceš udělat radost, tak můžeš: .... Když chceš, abych se cítil milován tak můžeš: .....
  • Druhá oblast popisuje činnosti a situace, které jsou nám lhostejné. Které, když bude partner dělat nebo říkat, tak to nemá žádný vliv na náš vztah.
  • Třetí oblast popisuje činnosti, které nám vadí, nelíbí se nám, nejsou podle našich představ, ale jsme schopni a ochotni je trvale tolerovat.
  • Čtvrtá oblast popisuje činnosti, které jsou za hranicí naší momentální tolerance. To znamená, že pokud je partner bude dělat, tak nám to natolik vadí, že nás to nutí začít se chovat nepartnersky, bránit se a dělat jednostranná rozhodnutí.
  • Když takový návod vypracujete a požádáte o totéž svého partnera, tak je potřeba si je vzájemně vyměnit. Nyní nastane rozhodovací proces, jestli jste ochotni se naučit partnerův jazyk lásky a jestli jste ochotni respektovat jeho hranice. Pokud ano, znamená to, že se opravdu milujete. Pokud ne, není čeho litovat, stejně jste nikdy žádný vztah lásky vlastně neměli.


    Styly vedení dětí v rodině
    Tyto styly vycházejí z manažerského vedení týmu a je dobré se jimi řídit i při výchově dětí.

  • Direktivní styl    (RODIČ se rozhoduje na základě svých nápadů)
  • Je přirozený v průběhu prvních roků, kdy je naše ratolest na nás plně závislá.
  • Konzultativní styl    (RODIČ se rozhoduje na základě společných nápadů)
  • Jakmile můžeme s naším potomkem komunikovat, postupně mu dáváme pocit, že i jeho názor může něco ovlivnit.
  • Konsensuální styl    (POTOMEK se rozhoduje na základě společných nápadů - odchylka od manažerského stylu, kde se moc sdílí)
  • Je dobré v některých případech dát potomkovi důvěru a tím si vyzkouší odpovědnost za své rozhodnutí. Typickým příkladem je třeba rozhodnutí o střední škole.
  • Delegativní styl    (POTOMEK se rozhodujete na základě svých nápadů)
  • Styl s příchutí dospělého vnímáním potomka, ale měli bychom si dát pozor, aby to necítil jako nezájem.
    Každé dítě by mělo projít všechny fáze, abychom nakonec mohli konstatovat: vychovali jsme dospělého jedince.


    Vnitřní stav       (z knihy Nejvyšší princip)
    Odpovězte si na tři jednoduché otázky:

  • 1. Co chcete právě teď ze všeho nejvíc?
  • 2. Kdybyste získali to, co jste uvedli v odpovědi na první otázku, k čemu by vám to bylo a jak by to změnilo váš život?
  • 3. Jak byste se cítili, kdyby se splnilo vše obsažené v odpovědích na první a druhou otázku?
  • Statistické vyhodnocení: Když odpovědi na otázku 1. a 3. jsou stejné, bude váš záměr splněn na 97%. Pokud se tyto odpovědi rozcházejí, máte naději na úspěch pouze 3%.
    Proč: Pokud na záměru závisí vnější okolnosti, je pravděpodobnost splnění velice malá a vy používáte vůli na jeho splnění. Tím se vám zároveň plní stresový barel. Jakmile je záměrem náš vnitřní stav (což je odpověď na 3. otázku), můžeme žít beze strachu zda se náš záměr splní, neboť ho máme plně pod kontrolou. Jsme uvolnění a dosahujeme výsledků jakoby mimochodem.
    Vnější záležitosti nejsou schopny vytvářet vnitřní stav, ale vnitřní stav vždy utváří vnější svět.


    Pátrání po virech
    Vir je jakýsi mylný názor, který žijeme. Je ukrytý v našem podvědomí.
    Jak pátrat po těchto virech? Musíme je dostat zpátky z podvědomí do vědomí. My stále prožíváme podobné situace, který hledaný vir aktivují. Pomocí asociací a prožitků jsme schopni se dostávat ke zdroji viru. Obecně se tomuto procesu říká regrese, tedy vracení se do minulosti. Ve skutečnosti je to přítomnost, neboť tyto viry, vytvořené v minulosti, stále máme v sobě a stále se podle nich řídíme. Existují různé formy regresí, řízených meditací, hypnóz, změněných stavů vědomí atd., ale všechny jsou založeny vyvolání jakoby zapomenutých vzpomínek. Když člověk dospěje k tomuto poznání, může proces pátrání po virech spustit zcela sám. Je to dlouhodobý dobrodružný proces, kterému se říká pozitivní psychologie nebo osobní růst.


    Integrita
    Každý z nás má mnoho složek, které je potřeba integrovat a srovnat tak, aby vysílaly jedinou shodnou vibraci. Tyto vibrační linie reflektují - co říkáme, jak jednáme, co si myslíme, čemu věříme. Pokud jsou v plném souladu, vysílají velmi jasný signál, který v každé situaci pomáhá uplatnit nejvyšší potenciál.


    Celistvost
    Stará ezoterická poučka nás učí: To čeho se ti nedostává, to daruj. Na první pohled nesmysl. Ale pokud to někdo vyzkoušel, funguje to. Princip je následující: když se narodíme dostáváme veškerou paletu vlastnosti. Postupným vývojem něco rozvineme něco potlačíme, něčeho si nevšímáme. Abychom to mohli dávat, musíme to objevit v sobě a teprve potom dát. Tímto se své vlastnosti objevujeme, kultivujeme a učíme se celistvosti.


    Katastrofa
    Když přijdeme o zaměstnání, když se nám rozpadne manželství, když vážně onemocníme nebo když nás zasáhne smrt někoho blízkého, obvykle býváme tak zaměstnáni napravováním toho, co se stalo, že se ani na okamžik nezastavíme. Proto nemůžeme zjistit, že to, co jsme vnímali jako katastrofu, je ve skutečnosti ta nejvhodnější věc, která se nám v daném okamžiku mohla přihodit. Každá z těchto událostí je součástí našeho životního účelu. Došlo k nim proto, abychom se naučili zvládat nějaké důležité pravidlo, aby nás katapultovaly jiným směrem nebo aby námi otřásly a my se konečně probudili.


    Pracovní tým
    Schopnost týmové práce, otevřené komunikace, spolupráce, naslouchání a vyjádření svého názoru, vnímání názoru druhého - to vše jsou základy emoční inteligence, které jsou stejně důležité jako odborná způsobilost.
    Pracovní tým je mikrokosmem každé fungující organizace. Každému manažerovi jsou tyto poučky vtloukány do hlavy. Realita je dost často jiná - dochází k destruktivnímu působeni špatného charakteru lidí uvnitř týmu, ustrašenosti podřízených či arogantního vystupování šéfů. Destruktivně může na pracovišti působit i kterákoli jiná ze spousty dalších variant defektů emoční inteligence, aniž by si toho všiml kdokoli, koho se to bezprostředně netýká. Důsledkem bývá téměř vždy pokles produktivity, zvýšení podílu nedodržených termínů, nejrůznější omyly a chyby, a také odchod zaměstnanců, kteří chtějí pracovat v příjemnějších podmínkách. Empatie nebo soucítění s vlastními spolupracovníky je považována za slabost. Když jsou lidé rozčileni, nedokážou si něco zapamatovat, dávat pozor, učit se nebo rozumně rozhodovat. Jednoduše řečeno: Ve stresu lidé hloupnou. Za nízkou úroveň emoční inteligence platí podnik sníženými zisky. Pokud mezi zaměstnanci není zažitá určitá pracovní etika, podnik může mnohem snadněji zkrachovat.
    A nyní si naopak představte jaké pracovní výhody s sebou nese rozvinutá emoční inteligence, tj. schopnost sladit se s emocemi lidí, se kterými jednáme, schopnost řešit spory tak, že se nevyhrocují, učit se řemeslu od zkušených praktiků. Vedoucí postavení neznamená dominanci, ale umění respektovat lidi, schopnost efektivní komunikace , umění rozpoznat ty nejhlubší pocity, které v nás naše práce vzbuzuje a uvědomit si, co je třeba změnit, abychom byli se svým zaměstnáním opravdu spokojeni.


    Špatná kritika
    Stejné emoční vlivy, které působí v manželství, najdeme v určité formě i na pracovišti. I zde bývá kritika sdělována častěji ve formě osobního napadení než formou stížnosti, se kterou už lze něco udělat. Jde o obvinění naplněná odporem, sarkasmem a pohrdáním. V postiženém vyvolávají taková obvinění snahu svalovat odpovědnost na někoho jiného a bránit se, v horším případě vyvolá pocit nespravedlnosti i zahořklý pasivní odpor a potřebu stáhnout se do sebe. Jednou z nejběžnějších forem destruktivní kritiky na pracovišti, je všeobecné, bezobsažné tvrzení typu vždyť ty to úplně vořeš, pronesené ostrým, sarkastickým, hněvivým hlasem. Takové tvrzení nedává možnost vhodné reakce ani žádné nápravy. Ten, kdo je předmětem takové kritiky, pak cítí jen bezmoc a vztek. Z hlediska emoční inteligence je takováto kritika projevem nevšímavosti k citové odezvě, kterou vzbuzuje u svých adresátů, a ke zničujícímu dopadu takto vyvolaných emocí na motivaci, energii a důvěru ve vykonávání vlastní práce. Zaměstnanec se zatvrdí a snaží se vyhnout jakémukoli kontaktu s nadřízeným, který na něj takto vyjel. Pak si jen stěžuje, že je nevinnou obětí situace nebo že takové jednání si opravdu nezaslouží; prostě myšlenky typické také pro partnery v manželství, kteří se cítí nespravedlivě napadeni. Kdybychom sledovali i jejich tělesné reakce, pravděpodobně bychom u nich našli příznaky emočního zaplavení, které takovéto myšlenky provází. Vedoucí by byli takovými reakcemi svých podřízených jenom více podrážděni. Tady tedy začíná začarovaný kruh, který ve světě byznysu končí tím, že zaměstnanec dá výpověď nebo je propuštěn, což je ekvivalentem rozvodu v osobním živote.
    Mnoho vedoucích pracovníků kritizuje až příliš často, ale oceněním a pochvalou šetří. Jejich podřízení pak mají pocit, že o tom, co dělají, slyší jenom tehdy, když se dopustí chyby. S tímto přehnaným sklonem kritizovat se setkáváme u manažerů, kteří nezřídka i velmi dlouhou dobu odkládají jakékoli hodnocení nebo poskytování jiné zpětné vazby svým podřízeným. Většina problémů s výkonností zaměstnanců nevzniká náhle; takové problémy se vyvíjejí pomalu, když šéf není schopen okamžitě sdělit svým podřízeným svoje pocity, vede to k pomalému hromadění jeho frustrace. A pak se jednoho dne neudrží a vybuchne. Kdyby byla kritika sdělena dříve, zaměstnanec by měl příležitost problém napravit.


    Úzkost
    Úzkost je citovou reakcí na přehnané nároky, které na nás život klade. Když nám úzkost pomáhá, abychom se pečlivě připravili na zvládnutí nebezpečí (což je předpokládaný evoluční účel této emoce), pak nám slouží dobře. Avšak v moderním životě bývá úzkost často zbytečná a příliš intenzivní: Tísnivé pocity vznikají v situacích, ve kterých musíme žít, nebo jenom na základě pesimistických myšlenek. Stresující emoce tedy nepředchází žádnému skutečnému nebezpečí, se kterým bychom se měli vypořádat. Opakované záchvaty úzkosti jsou projevem intenzivního stresu.


    Starosti
    Chcete mít starosti ? ... Něco si kupte !


    Život na leasing
    Když vidíte majitele auta, netušíte zda si ho pořídil v hotovosti nebo na leasing a musí splácet. Stejně tak my lidé buď dáváme ze svého přebytku anebo se vydáváme na úkor našeho volného času, na úkor nutného relaxu. Tak jak dlouhodobě splácíme auto, tak dlouhodobě přetěžujeme naše psyché a tělo. A stejně tak jako se nikdy nevzdáme auta, nenecháme ani odpočívat sami sebe, protože by to vypadalo, jako naše selhání. Nemůžeme přece zklamat naše blízké, když už si na naši pomoc zvykli. A tak jako se jednou stane vážný defekt na našem autě a my se rozhodujeme co s tím, může se projevit nemoc v našem těle a my jsme bezradní. S tím jsme totiž nepočítali. Život na leasing se vyznačuje neustálým nedostatkem a soustředí se jen na splácení. Teprve jakmile tělo vystaví stopku a už není definitivně kde brát, ocitneme se na šrotišti života. Ten náraz je tak tvrdý, že ho odmítáme zpracovat a myslíme si, že to nějakým způsobem přeskočíme, že to byl jen pouhý výkyv z normálu. Obracíme se na zdravotní systém a chceme rychlá řešení. Marná snaha, přichází deprese. Děkuji, že myslíte i na mě, právě jste se stali mými klienty.


    Partnerství jako byznys
    Když ho miluju tak se vším všudy, velmi vášnivé zvolání. Který muž by si nepřál ženu, která umí dát vášeň najevo a ještě to stvrdí činy: Kolik miláčku potřebuješ na splacení dluhu? Půjčím Ti ... Je mnoho žen, které neznají svoji hodnotu a najednou se objeví muž, kterému nevadí pár kilo navíc, je úžasný, pozvedá ženinu hodnotu k závratným výškám. Tak to je on, toho už nesmím pustit. Celý život jsem na něj čekala a konečně je tady. Je to tak snadné, stačí jen pustit celoživotní úspory a dostanu ten nejkrásnější dar - lásku.
    Ale každý byznys má svoje pravidla. Peníze jsou fuč a láska taky. Kde máš miláčku další peníze na svoji iluzi? Nemáš ? Tak se měj hezky ...


    Bolest
    Vyzvat někoho, kdo má zrovna bolesti, aby přemýšlel o tom, co mu tyto bolesti chtějí říci, je tvrdé. Většinou lidé zareagují tak, že řeknou: Zbav mě nejprve bolestí a potom si s tebou rád promluvím o tom, k čemu by mohly být dobré. Ze zkušenosti však víme, že jakmile jsme zbaveni bolestí, přestane nás toto téma zajímat. Kdo je s bolestmi konfrontován a nepotlačuje je chemickými prostředky, má obrovskou šanci se z nich poučit, zkoumat je, dokud jsou tady.


    Dalajláma
    Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidstvu nejvíce překvapuje, odpověděl:
    „Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví a pak se tak znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnosti a tak nežijí v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a pak zemřou bez toho, aby předtím žili.“


    Lpění
    Vezměte do ruky minci a stiskněte ji. Máte-li hřbet ruky nahoře, tak po otevření dlaně mince padá. A teď ruku otočte dlaní nahoru, otevřete ruku a mince Vám stále zůstane v ruce. Na tomto příkladu se vysvětluje lpění. Představme si místo mince něco, na čem nám záleží a o co nechceme přijít. Myslíme si, že to musíme pevně držet, stačí však jenom změna úhlu pohledu, pomyslné otočení ruky a můžeme pustit.


    Minulé životy
    Jsou témata, kde lidé nemusejí mít jasno, jak to ve skutečnosti je, a přesto se tím nemusejí trápit. Téma minulých životů je otázka víry. Jsou lidé, kteří v ně neomylně věří, jiní přesně naopak. Ti jedni jsou v očích druhých blázni a naopak. Ale většina lidí má jakýsi šuplík s označením: nezařazeno. Časem přijde zkušenost a oni už vědí, co udělat s nezařazenými spisy. Pokud člověk žije materiálním způsobem života a má rozvinuté pouze materiální vědomí, tak věří jenom tomu, co se dá vědecky dokázat. Jakmile rozvíjí intuici nebo začne zklidňovat mysl meditací, získává i duchovní vědomí. A jestli měl mezi svým aktuálním a minulými životy postavenu zeď, tak se ta zeď začne ztenčovat. A možná se mu časem podaří tu zeď proskočit a minulé životy uvidí.


    Seznamovatelnost
    Dobré hráče dělají špatné karty. Jakmile člověk žije na plný pecky i s kartama svých slabostí a nedokonalostí, stává se jeho život naplněným. Hodně lidí si myslí, že není potřeba vylézat z úkrytu svých nedostatků, říkají: „nejdříve se zbavím svých mindráků a pak vylezu v celé své kráse.“ Tím si kolem sebe postaví neproniknutelnou zeď, která je chrání, ale zároveň k nim nepouští lidi, se kterými by jim bylo dobře. Je to paradox, ale člověk je nejlépe seznamovatelný, když nabídne své slabosti.


    Slabost
    Přiznat nebo dokonce projevit slabost se nenosí. To nikdo neocení. Takový postoj vyžaduje hodně sil. A přece je dobré svoji slabost přijmout. Můžete prostřednictvím slabosti zůstat zdraví, veselí a šťastní. Protože ten, kdo je slabý je vlastně silný. A to především díky odvaze být citlivý. Ten kdo je citlivý, je schopen přizpůsobení. Ten kdo se dokáže přizpůsobit, musí umět i vnímat. A ten kdo vnímá, si uvědomuje i signály upozorňující třeba na nadměrný stres. Pěstovat si takovéto červené kontrolky, znamená - chránit si svůj život.


    Štěstí
    Štěstí je dovednost. Rozvíjejte tuto dovednost, rozvíjejte situace, ve kterých budete šťastni.


    Víra v ...
    Existují názory, že štěstí lze dosáhnout jedině praktikováním určité víry, náboženství , filozofie. Můžeme si tam dosadit třeba buddhismus, katolickou církev nebo i firmu ve které právě pracujeme. Koncentrujeme-li se na tento určitý náboženský či společenský koncept, přiznáváme mu rozhodující místo v našem duchu. To na nás může působit zprvu povzbudivě, avšak po nějaké době, jak tato síla svého místa využívá, může dojít k vytvoření závislosti. Pak už jde o závislost s níž se necítíme dobře.


    Hněv
    Hněv je jedna z kontrolek, která nám říká, že s něčím rezonujeme. Dost často nás emoce natolik zasáhnou, že nás to uvádí až do nezvladatelného afektu anebo naopak emoce v sobě dusíme a cítíme se jako papiňák před vybouchnutím. Přesto máme právo svoje emoce či hněv vyjádřit, aniž bychom se podle toho chovali. Postup je následující : asertivně sdělit tomu, kdo vám hněv způsobil :

  • co vám způsobil
  • čím vám to způsobil
  • jak se cítíte
  • případně mu naznačit, co by mohl dělat, kdyby chtěl, abyste se cítili lépe
  • dát všemu takový důraz, který odpovídá tomu, jak důrazně to cítíte
  • říkat to slušně, bez urážek a nemanipulativně a dát mu tu svobodu ať s touto informací naloží jak chce
  • Málokdy se nám povede provést uvedený postup na 100 procent, většinou se jen blížíme, ale je lépe udělat alespoň něco a trochu náš papiňák odpustit.
    Dalším účinným lékem na hněv je empatie. Lidé se učí chápat věci i z perspektivy jiných lidí.


    Stresový barel, zvládání stresu
    Představme si, máme v sobě barel, který neustále plníme stresem. Pokud je tento barel už plný, není kde stres skladovat a náš vnitřní stav se projeví ve vnějším světě. Například když si naše dítě hraje na pískovišti a vy ho ve čtvrtek zavoláte k večeři, ono přijde. V pátek také, v sobotu také a v neděli spustí hysterický křik a vy nechápete co se stalo.
    Přísloví to velice trefně vystihují: Stokrát nic umořilo osla nebo Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
    O vyprazdňování stresového barelu bychom se měli starat. Je spousta rad, jak relaxovat a jak používat doprovodných aktivit života (sport, kultura), které umějí stres odpouštět z těla pryč. Měli bychom, ale vždy mít na mysli, že je to jenom zvládání problému a že příčina stresu je jinde.


    Strach, stres, deprese
    Každý strach co prožíváme vytváří stres. Překročení našeho vnitřního stresového barelu vede k nemoci. Nemoc se pak většinou projeví na nejslabším článku člověka. Jak postupovat jsme-li nemocní ?

  • 1. Léčení pomocí klasické nebo alternativní medicíny
  • 2. Zvládání stresu
  • 3. Řešení příčin stresu
  • Když je nejslabší článek člověka psychika, projeví se ve formě deprese a člověk většinou skončí na antidepresivech. Není to žádná ostuda. Je dobré jich využít jako odrazový můstek. Často se ale stává, že se lidé uspokojí tím, že prášky zaberou, zbaví je akutních bolestí a opět se nechávají pohltit stresujícím životem a řešení příčin stresu už není jejich prioritou. Pokud jsme si vědomi všech tří rovin a rozhodneme se na nich pracovat, je velká pravděpodobnost, že dosáhneme trvalého zdraví.


    Příčiny stresu
    Hodně lidí si myslí, že stres je způsoben nějakým nepříjemným prožitkem. Je to jenom půlka pravdy. Druhá půlka pravdy je v úhlu pohledu ve chvíli, kdy jsme prožívali trauma nebo stresující událost. Tedy naším, dost často mylným, názorem na tuto situaci. V době první stresové situace jsme měli názor (na situaci) ve vědomí. A protože vědomí není nafukovací, je přirozené že se postupně přesune do podvědomí. Během života se utvrzujme v těchto mylných názorech tím, že podobné situace znovu vidíme a reagujeme na ně stejně, tím jim dáváme čím dál tím větší váhu. Když se pak střetne vědomý názor s podvědomým, vždy vyhraje ten podvědomý. Většinou se snažíme ovlivnit své konání pomocí vůle. No jo, jenže vůli máme ve vědomí. Má tedy šanci ? Má, ale většinou omezenou. Vůle ke své činnosti potřebuje kontrolu. Za prvé: kontrola je zdrojem stresu a za druhé: jak polevíte, okamžitě přebírá rozhodování podvědomí a my krásně cyklíme.
    Co je řešení: Napravovat podvědomé mylné názory. Pátrat, kde jsme je vzali a jakmile objevíme zdroj nákazy, on okamžitě vstoupí do našeho vědomí a my prožíváme ono pověstné "AHA" a teprve potom se zbavíme jedné z příčin stresu, které nás trápí.


    Nutná podmínka pro úspěšný a naplněný život

  • Vystoupit z role oběti, popřípadě, soudce či pachatele
  • Přijmout názor, že jsem odpovědný za svůj život
  • Přestat odevzdávat svoji moc někomu jinému
  • Jednoduše řečeno: Vzít život do vlastních rukou.


    Truchlení
    Každé truchlení má mít svou náplň, je to příležitost něco pochopit. Když nás osud vede někam, kde se nám to nelíbí, chceme se z toho dostat a jak se to snažíme přeskočit, dostaneme další pecku. V tomto případě prášky nepomáhají a jsou marným skokanským pokusem. Nezbývá než si to prožít a zkusit něco změnit. Úzkým hrdlem se dá jenom projít, bypassy nefungují.


    Plánované rodičovství
    Je známo, jak mocná je síla myšlenky. Ve starověké Číně uměli Taoisté ovládnout myšlenkou i početí. Uměli si stanovit, kdy se budou milovat pro radost a kdy pro početí.
    Naše západní civilizace tuto schopnost nerozvíjí, život jim usnadňuje antikoncepce. Ale přesto tato schopnost v lidech je, jenom jí nemají pod kontrolou. Dnes jsou páry, které se marně snaží o rodičovství, vyhledávají pomoc na klinikách s asistovanou reprodukcí. A přitom blok může být v jednom z partnerů. Pokud třeba muž má obavy, že rodině nezajistí potřebný komfort nebo když pro ženu jakýkoliv výpadek z pracovního procesu vzbuzuje obavy při splácení hypotéky, může se vytvořit blok na podvědomé úrovni spolehlivější než hormonální antikoncepce. Dost často stačí přijít na to, co způsobuje naší podvědomou antikoncepci a pracovat s ní. Je pro nás vždy daleko příznivější, pracovat na sobě, než odevzdat kontrolu a moc zdravotnímu systému.


    Rodina a lidská blízkost
    Někteří lidé se necítí součástí vlastní rodiny, ačkoliv ji miluji. Říkají: Babička, rodiče, bratr do ní vždy patřili, ale já ne.
    Chybí jim totiž lidská blízkost. Tuto potřebu má každý, ale naplnit ji může jenom člověk ze stejného vesmíru jako jsou oni a může se stát, že takového člověka ve vlastní rodině nenajdou.
    Když lidé pochopí, proč se cítí tak, jak se cítí, může jim toto poznání změnit život. Zmizí tlak, který pociťovali, když se měli ztotožnit s určitou rodinnou šablonou chování nebo když se snažili přiblížit se očekávání, které na ně uvalili jejich rodiče či sourozenci.


    Umění kritiky
    Obratná kritika může být jedním z nejužitečnějších sdělení, která může vedoucí pracovník vůbec poskytnout. Správná kritika má místo pocitů bezmoci, hněvu a nesouhlasu vyzdvihovat naději, že lze situaci zlepšit, a navrhuje první kroky, jak to udělat. Soustřeďuje se na to, co člověk udělal a co ještě může udělat: nevztahuje špatně udělanou práci na charakter člověka. Jsou-li lidé přesvědčeni, že jejich neúspěchy jsou způsobeny nějakým nezměnitelným nedostatkem v jejich schopnostech, ztratí naději a přestanou se snažit. Konstruktivní kritika je nerozlučně spjata s uměním ocenit a pochválit.

  • Buďte konkrétní
    Vyberte si závažnější incident, událost ilustrující klíčový problém, jenž je třeba změnit. Když lidé slyší, že dělají „něco“ špatně, aniž by věděli, co přesně máte na mysli, nemohou to změnit a jenom je to demoralizuje. Soustřeďte se na konkrétní problémy. Nahlas řekněte, co kdo udělal dobře, co bylo špatně a jak je možné to změnit. Nechoďte kolem horké kaše, nebuďte příkří či vyhýbaví; jenom tím zamlžíte, co jste skutečně chtěli říci. Řekněte co je v nepořádku, nebo jaké pocity ve vás vzbuzuje a jak jej lze podle vás změnit. Počkejte si na reakci zaměstnance a respektujete ji a empaticky zvažujte jeho argumenty. Konkrétnost je důležitá jak pro pochvalu, tak pro kritiku. Nejasná pochvala má minimální účinky, protože se z ní nic nedozvíte.
  • Nabídněte řešení
    Kritika, stejně jako kterákoli jiná smysluplná zpětná vazba, by měla ukázat cestu k řešení problému. Jinak vyvolává v tom, komu je určena, jen frustraci, ztrátu motivace a pracovní morálky. Kritika může otevřít dveře k možnostem a alternativám, které si člověk sám neuvědomoval, nebo jej prostě obrátit k nedostatkům, jimž je třeba věnovat pozornost. V každém případě by však měla obsahovat společné návrhy - tedy vaše i toho, komu je určena.
  • Kritizujte z očí do očí
    Kritika, stejně jako pochvala, působí nejlépe, je-li sdělena tváří v tvář a soukromě. Lidé, kterým je nepříjemné kritizovat nebo udělovat pochvaly, se často zbavují tohoto břemene tím, že celou věc vyřídí na dálku, třeba formou e-mailu. Avšak tato komunikace je příliš neosobní a připravuje člověka, jemuž je výtka určena, o možnost na vzniklou situaci reagovat nebo ji vysvětlit.
  • Buďte citliví
    Buďte empatičtí, snažte se naladit na kritizovaného člověka a vycítit, jaký dopad na něj budou vaše slova mít. Ten, pro koho kritika určena, by měl spatřovat v kritice cennou informaci a k tomu je potřeba dosáhnout tvůrčí atmosféry.
  • Reakce kritizovaného
    Je nutno ohlídat si vlastní impulsy k obraně a za svoje omyly přijmout odpovědnost. Pokud se napětí příliš vyhrotí, je vhodné požádat o odložení schůzky na pozdější dobu, abyste tak získali čas se s nepříjemným sdělením vyrovnat a trochu se uklidnit. Lidé by měli vidět v kritice spíš příležitost spolupracovat s kritikem na řešení problému a nepovažovat ji za střetnutí. Všechny tyto moudré rady jsou samozřejmě obdobou doporučení pro manželské páry, jak řešit svoji nespokojenost bez rizika trvalého poškození vztahu. Co platí v manželství, to platí i v zaměstnání.


    Neuróza
    S neurózou se potýkáme ve větší či menší míře všichni. Vypěstovali jsme si jí v dětství tím, že jsme se snažili rodičům vyhovět, chtěli jsme jejich přízeň, podporu, spojenectví, lásku, pochvalu a tak jsme se stylizovali do někoho, kdo rodičům vyhoví a sami sebe potlačili. A s tímto rozporem žijeme i v dospělosti, i když nemusíme, ale bohužel jsme se to tak naučili a vůbec si to neuvědomujeme. Ten rozpor mezi naším skutečným já a tím za koho se vydáváme, způsobuje napětí a nevysvětlitelný stres. Když tento stav trvá delší časové období, dostavují se panické ataky, deprese apod.


    Bachovy esence
    Reklama říká: Bachovy esence vnesou harmonii do Vašeho emočního života. Ano, to všechno je pravda. Přesto se může stát, že mají jen velmi omezený vliv.      Proč ?
    Představte si, že koupíte starší dům a chcete v něm bydlet. Ten dům má děravou střechu, ale teď nemáte čas se tím zabývat. Tedy koupíte nové záclony a bydlíte. Přijde první déšť, zateče do domu a na záclonách se udělají špinavé mapy. Koupíte nové záclony a tak se to opakuje dokud neopravíte střechu.
    Stejně tak, když nezměníte zajeté koleje svého života, Bachovy esence vám pomohou jenom dočasně.


    Uprchlíci
    Zákonitosti mikrosvěta a makrosvěta jsou analogické. Ze zkušenosti mých klientů vyplývá, že hranice v jejich životě jsou velice důležité. Jakmile si je člověk nehlídá, otevře svoji náruč, jakoby zval do svého života všechny, žel i manipulanty, kteří dokážou využít naší energie. Problém je samozřejmě v nás, v naší potřebě dostat uznání za naše vstřícné činy, ale také pocitu viny, že jsem ještě neudělal dost pro naplnění potřeb svého blízkého. Řešení je v komunikaci s lidmi, kteří už rozebrali náš přebytek a neváhají brát z našich vnitřních zásob a také je nutné se naučit nekompromisním postojům ve chvíli, kdy je naše hranice ohrožena.
    V globální světě fungují stejné principy. Jakmile se objeví místa, kde vládne okázalý přebytek, je to lákadlo pro nespokojené lidi. A pak už záleží, jestli se chceme podělit s ostatními a jakou zvolíme formu pomoci. Dle mého názoru je zdravá forma: uvážená dotace do míst s nedostatkem a důsledné hlídání hranic, v našem konkrétním případě - hranic Schengenu.
    Důsledkem překročení hranic jednotlivce je nekonečný svíravý pocit. Jednotlivec má dvě možnosti: zvyknout si na tento způsob života nebo se naučit své hranice nastavovat.
    Důsledkem překročení hranic v globálním světě je radikalizace společnosti: jedni chtějí pomáhat, druzí chtějí stavět ostnaté dráty.
    Postřehy:
    Manipulace je umění využívat slabin někoho jiného. Jestliže žiju s pocitem viny za druhou světovou válku, může se objevit někdo, kdo tohoto pocitu využije. Není náhodou, že uprchlíci míří hlavně do Německa.
    Dalším úkazem je neskutečná síla slova vyřčená v ten správný čas, z toho správného místa, z těch správných úst. Angela Merkelová otevřela náruč ... Byl to klíčový okamžik, který spustil lavinu.



  • Každý člověk je malá společnost